Pokud chceme vyrobit panorama složením z více fotek budeme postaveni před několik problémů:
1. jak nafotit fotky, ze kterých jde panorama sestavit
2. pomocí jakého programu a jakým způsobem je sestavit
O focení panoramat je spousta článků.
Zajímavé jsou např.:
Úvod do focení panoramatu
http://angrezphoto.com/forum/viewtopic.php?f=41&t=707
Nastavení panoramatické hlavy
http://angrezphoto.com/forum/viewtopic.php?f=41&t=711
Příprava fotek pro panorama
http://angrezphoto.com/forum/viewtopic.php?f=41&t=725
Základní návod na tvorbu panoramatu ze dvou (dobře vyfocených) fotek v Huginu 2012
http://angrezphoto.com/forum/viewtopic.php?f=41&t=727
atd.
http://angrezphoto.com/forum/viewforum.php?f=41&sid=e0b3b7f6d74d47fc3c3509690a177be9
také
Všetko, čo potrebujete vedieť o panorámach
http://www.fotoaparat.cz/article/10680/1
Všetko, čo potrebujete vedieťo panorámach II.
http://www.fotoaparat.cz/article/10683/1
Poznámky:
Vzdálené panorama, tj. pokud na panoramatu není nic moc blízko, jde opravdu nafotit s trochou štěstí z ruky, a to třeba i za 5 vteřin. Dobré je na to nacvičit postoj basketbalisty, kdy se fotograf ve strnulém postoji otáčí okolo špičky jedné nohy nad kterou drží nodální bod. Je to řešení pro situace, kdy nelze použít stativ a kde záleží na rychlosti, protože se situace velmi mění (např. uprostřed křižovatky).
Pokud se však na fotografiích vyskytují blízké objekty (v místnosti, krajina s objektem v popředí), je prakticky nutné dodržet požadavek, aby se nodální bod během focení nepohyboval. Tento bod si můžeme představit jako bod, ze kterého je okolí pozorováno. Celá fotografie pak vzniká na pomyslné kulové ploše okolo tohoto bodu. Sice se uvádí, že objektiv má nodální bod, ale ve skutečnosti fotografie nevzniká jen z paprsku procházejících nodálním bodem, ale ze všech paprsku procházejících otvorem vymezených clonou. Je tedy vidět, že k „dokonalé“ panoramatické fotografii by se musel clonový otvor zmenšit až na bod. Naopak, když není zacloněno podle tohoto požadavku, tak se trochu snadněji řeší mírné nesrovnalosti, protože se utopí v neostrosti blízkého okolí. Prostě je zbytečné zjišťovat polohu nodálního bodu s přesností na milimetr, pokud bude clonový otvor např. 10 mm.
Požadavek na nehybnost nodálního bodu je asi principiálně jediný, který opravdu musí být splněn, aby šlo kvalitní panorama vytvořit. Ostatní požadavky stylu: dodržení svislic, objektiv bez soudkového zkreslení, stejná expozice, se dají vhodným programem jako např. Hugin napravit. Dá se říci, že Hugin je minimálně na amatérská panoramata opravdu použitelný. Dosahované přesnosti při slepování jsou i jeden pixel. Další z rozumných požadavků je, aby bylo u všech fotografií zaostřeno na stejnou vzdálenost. Mimo jiné i vzdálenost, na kterou je zaostřeno, určuje polohu nodálního bodu.
Existují však i případy, kdy se právě ostří na různé vzdálenosti, ale u nich se musí počítat se vzniklými problémy, které nemusí jít vždy beze zbytku odstranit.
Mně se osvědčilo jako relativně dostatečně přesné vymezení nodálního bodu pomocí průsečíku, který tvoří osa objektivu a rovina určená dvěma svislými špejlemi (zabodnutými do plastické gumy), které se při pohledu do hledáčku jeví v zákrytu. Samozřejmě se tyto špejle nesmí nacházet v ose objektivu, ale pokud možno, co nejvíce mimo osu. Přesnost je asi tak ta tloušťka těch špejlí. Když se pak fotograf podívá mimo hledáček tak, aby viděl špejle v zákrytu, dokáže velmi dobře nahoře na objektivu označit bod, který se nachází nad bodem nodálním. Samozřejmě praktická kontrola pomocí nafocení dvou fotografií nic nepokazí.
Když jsem řešil problém lehké panoramatické hlavice, tak jsem se s ohledem na předpokládanou četnost použití a požadavků na váhu i finance uchýlil k samovýrobě. Ukázalo se, že pomocí hliníkových profilů objednaných na http://www.ehlinik.cz/hlinikove-profily lze vyrobit hlavici lehčí než nodal ninja 3. Byly potřeba jen hliníkové profily:
Hliníkový L profil 30X30X5
Hliníková tyč plochá 35X5
Hliníková tyč plochá 30X8
Několik křídlových matek M6, šroubů M6, šroub 1/4 x 1. IN UNC do stativového závitu fotoaparátu.
V principu hliníkový profil tyč plochá 30X8 nebyl nutný a šel by nahradit při trochu větší pracnosti a menší váze hliníkovým profilem L 30X30X5. Jeho jedno rameno by se muselo seříznout asi na výšku 5mm podobně jako u základny.
Při samotném zhotovení se ukazuje jako největší problém vyříznout požadované štěrbiny (bylo to karboflexkou, ale trvalo to dlouho). Pokud se použije rašple na hliník, tak se materiál jevil jako velmi vhodný.
Ukázané řešení má výhodu, že není nutné nic ohýbat, tuhost profilů je díky L dostatečná a možná i lepší, váha nižší. Samozřejmě je to na koleně bez hezkých stupnic atd. Pokud se do ceny započítá čas, tak je otázkou, jestli je to lacinější.
