Základní myšlenka:
To, jak se nám situace jeví na výsledné fotografii, záleží jen na vzdálenosti objektivu (přesněji nodálního bodu) od fotografovaného objektu a na množině bodů vstupní pupily (zdánlivé velikosti a tvaru clony), ze které je objekt pozorován. U dokonalého objektivu je rozostření bodů mimo rovinu ostrosti způsobeno jen tím, že objekt není pozorován z jednoho bodu. Optická soustava objektivu sbírá světlo z plochy, kterou vymezuje clona. Velikost čipu a ohnisková vzdálenost objektivu se na obrazu podílejí právě tím, jak ovlivňují výše uvedené veličiny.
Abychom se nemuseli zabývat úvahami o velikost čipu a fotografie, tak jsou dále uvedená tvrzení vztažena na předmětový prostor, tj. jak se nám jeví v realitě.
Závěry:
Rozptylovým kroužkem je pro bod v nekonečnu nezmenšený tvar vstupní pupily určený tvarem a velikostí clony.
Poměr rozptylových kroužků pro dva body za předmětovou rovinou nemůže být větší, než je poměr vzdálenosti těchto bodů od této roviny.
Pro dva body za předmětnou rovinou lze za jistých okolností splnit požadavek na požadovanou velikost rozptylového kroužku pro každý z nich vhodnou volbou velikosti vstupní pupily a vzdálenosti objektivu. Na vzdálenosti objektivu, velikosti fotografovaného předmětu a velikosti čipu závisí ohnisková vzdálenost objektivu. Na velikosti vstupní pupily a ohniskové vzdálenosti objektivu pak závisí velikost clony.
Pokud fotíme předmět z větší vzdálenosti, než je desetinásobek požadované hloubky ostrosti, pak se velikost rozptylových kroužků v hloubce ostrosti řídí téměř výhradně velikostí clonového čísla a při zachování clonového čísla se rozostření velmi vzdáleného pozadí řídí jen ohniskovou vzdáleností optické soustavy. Tedy, čím je větší clona, tím jsou rozptylové kroužky menší, a čím je větší ohnisková vzdálenost, tím je větší rozostření bodů v nekonečnu.
Příklad č.1:
Fotím portrét ze vzdálenosti 3m, objektivem s ohniskovou vzdáleností 100mm a clonou 2.8. Pokud beze změny ostatních parametrů zacloním na 5.6, tak se velikost všech rozptylových kroužků zmenší na 1/2. Pokud poodstoupím na vzdálenost 6m a upravím ohniskovou vzdálenost objektivu na 200mm při zachování clony 2.8, tak se velikosti rozptylových kroužků v oblasti hlavy prakticky nezmění, ale velikost rozptylových kroužků pro body v nekonečnu bude 2 krát větší ( konkrétně průměr d=200/2,8=71,43mm ). Ve vzdálenosti 12m (dvojnásobek) bude velikost rozptylových kroužků polovicí z průměru vstupní pupily, tedy d=71,43/2=35,71mm. Tyto vypočítané velikosti platí pro oblast předmětu a musíme je tedy porovnávat s reálnou velikostí hlavy atd. Na fotografii pak vše dopadne podle její reálné velikosti, ale poměry zůstanou zachovány.
Příklad č.2:
Fotím portrét ze vzdálenosti 3m, objektivem s ohniskovou vzdáleností 100 mm a clonou 2.8 zrcadlovkou s velikostí čipu jakou má kinofilmové políčko (FF). Tutéž scénu se stejným objektivem a stejnou clonou fotím zrcadlovkou s crop faktorem 1,5 (čip je 1,5 krát menší). Aby portrét měl na výsledné fotografii stejnou velikost, musím ve druhém případě fotit ze vzdálenosti 3×1,5=4,5m. Protože se neměnící velikost clonového otvoru 1,5 krát vzdálí, tak se hloubka ostrosti zvětší 1,5 krát, ale velikost rozptylových kroužku pro body v nekonečnu se nezmění.
Následují obrázky a výpočty s poznámkami:
Stáhnout Hloubku ostrosti